V úterý 23.8. jsem u snídaně psala článek o blížícím se porodu, o strachu z něj, o přípravě na porod a zdravotních komplikacích se žlučníkem, který moje těhotenství doprovázely. Už jsem jen potřebovala nafotit pár těhotenských fotek a článek bych zveřejnila...
Ten den jsem měla týdenní kontrolu a monitory v porodnici a dle pana primáře se vůbec nic nechystalo a nenasvědčovalo tomu, že bych měla v nejbližší době rodit... hahaha :)
Přijela jsem domu, a i když už mě všechno bolelo a i chůze už byla problém, nafotili jsme se Zdeňkem druhou a vlastně poslední těhotenskou fotku. Ponaučení pro příště, nenechávat fotky na "poslední" chvíli . Naštěstí jsem si rostoucí pupík dokumentovala sama, tak mám alespoň nějakou památku na to, jak Theo rostl v bříšku.
Zbytek dne se nic zvláštního nedělo, nebo si alespoň nic nevybavuju.
Vše začalo přesně ve 23:55! Vzbudily mě bolesti, o kterých jsem si nejdřív myslela, že to jsou poslíčci, ale bylo to jiné. Začala jsem stopovat intervaly kontrakcí a moje podezření, že je to ONO, sílilo!
Zkoušela jsem to zaspat, ale nedařilo se. Začala jsem chodit po bytě a googlovat jak poznám, že se jedná o porod a ne o poslíčky.
Dala jsem si teplou sprchu, která by, pokud by se jednalo o poslíčky, měla pomoct a bolesti by měly ustoupit. Sprcha nepomohla. Kolem 3h ráno jsem vzbudila manžela, který chtěl jet do porodnice. Řekla jsem mu, že ještě počkáme a dala jsem si další teplou sprchu, ale ani po druhé sprše se nic nezměnilo. Pomalu jsem se oblíkla, zkontrolovala, jestli mám vše co s sebou potřebuju. Interval kontrakcí byl cca 5 minut, takže akorát čas jet.
Zdeněk ještě hledal oddací list (klasika, hlavně, že jsem do něj několik dní hučela, ať si to připraví, ideálně udělá ověřenou kopii! Chlap no...na všechno má spoustu času!) a po 5h ranní jsme byli v Podolí.
Na příjmu mě vzali na monitory a jedna "milá" sestra by mě skoro poslala domu, že ji to zní spíš jako poslíčci. Za chvilinku ale při jedné kontrakci "lup" a cítím vlhko v kalhotech, zřejmě mi praskla voda, tak to hned hlásím. Za chvilku přijde mladá doktorka a prohlíží mě. Při prohlídce plodovka začíná odtékat víc a už je to jasný. Jedeme na porodní box.
Na porodním boxu mě připravili a bolesti začínaly nabírat na intenzitě.
Dříve jsem si pohrávala s myšlenkou, že snad ani chlapa u samotného porodu nechci, aby z toho snad neměl trauma, nebo netrpěl madoniným komplexem, ale nakonec jsem si řekla, že to nechám na něm.
Domluvili jsme se, že kdyby toho na něj bylo moc, půjde čekat ven. Nakonec ale zůstal po celou dobu a jsem za to opravdu ráda, protože mi to moc pomohlo.
Myslím, že pak už ho ani nenapadlo, že by odešel a nechal mě v tom samotnou. Dle jeho slov na porodu nebylo vůbec nic, kvůli čemu by se měla žena chlapovi zhnusit, naopak by si ji měl vážit víc!
Protože porod se rozjížděl pomalu, dostala jsem nějaké čípky na uvolnění porodních cest, který celkem rychle zabraly a to teprve bylo tóčo! Do dvou hodin se šlo na věc.
Zbytek asi raději popisovat nebudu, abych nastávající rodičky neděsila. Stejně mám pocit, že většinu vím z vyprávění, než z vlastních vzpomínek.
Dobrá zpráva je, že tu bolest a nepříjemnosti pár dní po porodu zapomenete :)
Ve středu 24.8. 2016, v 10:57h se nám o tři týdny dříve narodil Theodor, náš syn a naše láska!
PS: Sázku o datu narození vyhrál manžel - 24 je jeho šťastné číslo, já tipovala 21 :)
Komentáře
Okomentovat