DUŠIČKA SE VRÁTILA?!


Kdo mě sleduje na instagramu, tak už ví, že se nám podařilo znovu otěhotnět. Povedlo se ve stejnou dobu jako vloni. Termín porodu se liší o pouhých 5 dní! Náhoda?! Já věřím, že náš chlapeček se k nám vrací ve zdravém tělíčku! 

Článek píšu s velkou pokorou a bude stejně jako "Sbohem andílku" velmi intimní a v některých ohledech možná intimnější. Po výše uvedeném článku mi napsala spousta z Vás a podělila se se mnou o velmi smutné příběhy. Byť jsem otevřela celkem tabuizované téma, psaly jste, že jste za článek rády, že Vám pomohl! Přesně proto jsem ho napsala! Doufám, že i tento, o cestě k novému životu, pomůže a dodá naději tam, kde to na zázrak, v tuhle chvíli, nevypadá!

Krátce po přerušení těhotenství jsme se se Zdeňkem domluvili, že se budeme pokoušet o další miminko ihned po šestinedělí. Nechtěli jsme, tedy já nechtěla, čekat měsíce než se dozvíme výsledky z genetiky. Lékaři říkali, že obecně se doporučuje počkat 3 měsíce, ale pak dodal, že je to hlavně o mně, jak se budu cítit JÁ. A pro mě by bylo čekání nesnesitelné! Všude jsem se dočítala, že máme "pohnojeno" a že spousta žen, která si prošla něčím podobným, brzy znovu otěhotněla. Po této naší tragédii se nám taky přece musí ihned zadařit, no ne? Haha, kdybych věděla...

První cyklus za mnou a druhý jsem ne - očekávala na dovolené v Portugalsku. Já jsem tak věřila, že  si z dovolené přivezeme dáreček! Dokonce jsem si říkala, jestli se náhodou nemám  vyhnout rentgenu na letišti :) Každopádně menstruace přišla ještě dřív než měla a celkem mi zkazila poslední dny dovolené. Mezitím otěhotněla kamarádka, se kterou máme stejně staré kluky a se kterou jsme se vídaly nejčastěji. Měla jsem z ní radost a doufala jsem, že se k ní brzy připojím, ale nepřišlo to do třetice a ani před termínem porodu. Vkládala jsem velké naděje, že právě před tímto datem už budu nosit nový život a bude to tak bolet méně. Ale nestalo se. Začala jsem to tedy řešit s mým gynekologem. U mě to na kontrole vypadalo v pořádku, ale přesto mi předepsal Clostilbegyt na podporu ovulace a dva dny před ovulací mi píchali Ovitrelle.  Brala jsem ho jeden cyklus, druhý cyklus a nic. Protože u mě to na problém nevypadalo, nechtěla jsem do sebe cpát zbytečné hormony a domluvilo se, že pošleme Zdeňka na spermiogram, kam zašel bez námitek. Bohužel se potvrdilo, co jsme si se Zdeňkem mysleli. Výsledky byli špatné jako tehdy před Theoušem. Ono se není čemu divit u mužů, kteří jsou hodně na cestách. Letadlo, dlouhé cesty autem, sezení u PC apod. S tímto problémem se setkává stále více párů.
Na základě výsledků nám bylo doporučené umělé oplodnění, ale my to brali s rezervou, protože jsme s tím už měli zkušenosti. Před Theoušem jsem měla problémy já i Zdeněk a podařilo se. Doufali jsme, že když se povedlo už dvakrát přirozeně, povede se i potřetí. Zdeněk nasadil vitamíny - zinek, Folandrol a Macu. No... a blížily se Vánoce. Čas naděje a zázraků! Jeden takový zázrak se jmenuje Theodor a tak mě napadlo, třeba jsme si museli počkat do Vánoc na další zázrak. Jenže ten se nekonal a to už se začalo projevovat na mojí psychice! V té době mi oznámily dvě blízké kamarádky, že jsou těhotné a to byl teprve začátek. 

V lednu to byla smršť. Známé a kamarádky mě začaly bombardovat zprávami o těhotenství. Ozývaly se mi známé, se kterými nejsem moc v kontaktu. Po takovém bombardovacím týdnu jsem v neděli,  na konci ledna, zašla za svým "slepičincem" do kavárny. Přijdu tam a říkám "holky, já jsem tak ráda, že jsem tady s Váma, bezdětnýma! Jestli mi ještě některá z Vás řekne, že je v tom, tak už mě vážně trefí!" No výraz Peťky mluvil za vše :)) Byla jsem jen v šoku, že to udržela v tajnosti tak dlouho" Za dva dny ji čekal screening a ona to chudák celou dobu tajila a přitom už by se ráda zeptala na některé věci zkušené matky :)) Měla jsem z ní hroznou radost, protože z party jsem já jediná (druhá nejmladší) s dítětem a trochu škodolibě jsem si říkala, že konečně další z nich pochopí, že holt s dítětem se hravě může stát, že musíte zrušit schůzku na "poslední chvíli". Už se totiž párkrát stalo, že se holky trochu naštvaly, když jsem zrušila účast na zasedání slepičince :) Nicméně, i když jsem v podstatě neřekla nic hrozného, bylo mi líto, když jsem viděla skoro až provinilý výraz kamarádky. Peťka ale viděla, že mám upřímnou radost a konečně jsme rozebraly věci na které by se byla ráda zeptala již dříve.
Radost z těhotenství kamarádky je jedna věc, to ovšem neznamenalo, že jsem po cestě domu nebrečela Zdeňkovi do telefonu. Ten mi vysvětloval, že se mě těhotenství ostatních netýká a já mu zase, tak proč se to na mě valí ze všech stran. Ať už mi s tím dají všichni pokoj. Nejraději bych se zavřela někam do izolace.

Pozítří ráno jsem ještě nerozlepila oči a další známá mi poslala fotku pozitivního těhotenského testu a hned vzápětí další zpráva s fotkou z ultrazvuku od moji ségry, která před měsícem začala brát hormony na uvedení vaječníků do umělého přechodu kvůli endometrióze. Touto léčbou jsem si před lety prošla taky. První dítě, rok a půl starého syna má přes IVF a s dalším dítětem ani nepočítala. Všichni jsme tedy byli v šoku, včetně jejího lékaře, který prý za celou svou praxi takový zázrak neviděl. No co vám budu povídat, tohle hned z rána? Další hysterický pláč. Do třetice mi toho dne napsala spolubydlící z vejšky a to už jsem jen pogratulovala a dál jsem nepsala nic. Na to mi pak  asi o dvě hodiny později napsala něco ve smyslu, že se omlouvá, že psala, že nechtěla obtěžovat. No a to mi bylo zase líto, že si myslela, že ji ignoruju a tak jsem napsala pravdu, že uhodila do citlivého.

Postěžovala jsem si kamarádce se kterou jsem tohle všechno řešila a ta mi napsala, že už ji přijde, že si ten nahoře ze mě dělá srandu! Můžu Vám říct, že jsem byla úplně v pr..li a přemýšlela jsem o psychologovi. Já už nevěděla co se sebou a cítila jsem, že už potřebuju pomoct! Do toho Theouš zlobivej a nervózní - zřejmě ze mě. Zdeněk často pryč... A DOST! POTŘEBUJU VYPADNOUT! Napsala jsem kámošce z našeho slepičího spolku, která taky zrovna neprožívala nejšťastnější období a navrhla jsem wellness víkend, o kterém jsme se dříve bavily. Říkám, že musím vypadnout a být chvíli bez kluků. Chvíli nebýt máma a neřešit děti a těhotenství! Poslední snaha se z toho dostat sama. 

Byl začátek února a my si zaplatily wellnes víkend tuším na 8. - 10.3. Hrozně moc jsem se těšila na sauny, vířivky a různé procedury. V té době si kamarádka nechala několikrát vyložit karty a pokaždé se zeptala i na mě a těhotenství. Kartářka tvrdila, že v létě budu těhotná. My to ovšem pochopily tak, že otěhotním až v létě. Samozřejmě tyhle věci beru s rezervou, i když nás obě překvapilo, když se ji kartářka zeptala, jestli jsem nepotratila nebo tak něco, že to v kartách vidí. Každopádně jsem se snažila nastavit se na to, že si musím užít to wellness, ale napadlo mě, že by byla sranda, kdybych předtím zjistila, že jsem těhotná. To bych nic nemohla. Říkala jsem si, musím si co nejvíce užít, protože pak už to nepůjde, už budu přeci těhotná. V květnu pořádáme kamarádce rozlučku se svobodou, v létě nás čekají dvě svatby a já nevím proč, ale pořád jsem přemýšlela jaké si na svatbu pořídím těhotenské šaty.  Pořád jsem se snažila se na něco těšit. Se Zdeňkem jsme řešili školku pro Theouše a já se začala s bývalou kolegyní bavit o její nové práci, respektive o firmě, kde teď pracuje. Jejich firemní politika mě natolik zaujala, že jsem začala přemýšlet, že bych se tam v září ucházela o práci. Pomalu jsem začala upouštět od plánu, že pokud se nám do dubna nepodaří otěhotnět, budeme to řešit v Centru asistované reprodukce.

Bylo pondělí, necelé dva týdny do wellness. Píše mi jedna moje IG kamarádka a ptá se na to, jestli odběr choriových klků bolí. To snad ne! Úplně se mi z toho udělalo zle a oživilo vzpomínky, ale snažila jsem se tu být pro ní. Věděla jsem, že teď potřebuje podpořit od někoho, kdo to zažil, protože nikdo jiný to nepochopí.
Úterý dopoledne píšu IG kamarádce, jestli už má výsledky. Řešíme spolu nějaké věci a já mám pocit, že výsledky dopadnou dobře, i když ji stále nevolali. Najednou mě napadne, že mám doma poslední těhotenský test a říkám si, že ho spotřebuji, že už doma nechci žádné testy. V tu chvíli mi ani nedošlo, že jsem menstruaci očekávala v pondělí, ale co je den zpoždění? Navíc, když bylo teprve dopoledne. Zdeněk seděl u PC a já šla na záchod. Koukám na těhotenský test, na kterém vystoupila bílá čárka a pak se lehce začala zbarvovat dorůžova. Šla jsem k oknu na denní světlo, abych lépe viděla a celá mimo jsem šla pomalu za Zdeňkem s dotazem, jestli mám halucinace a začala jsem brečet. V tu chvíli již byla čárka na testu jasně vidět. Nevím už přesně, co Zdeněk říkal, protože v tu chvíli se u mě dostavil nějaký, asi hysterický, záchvat nebo možná záchvat úzkosti?! Nicméně jsem nemohla pořádně popadnout dech a začala jsem se zřejmě hroutit k zemi, protože Zdeněk mě vzal a položil na gauč, kde jsem pořád celá hysterická brečela a rozdýchávala. Mám to celé v mlze, ale jasně si vybavuju jak na mě Theouš koukal a nechápal co se děje. Zdeňkovi jsem tak zkazila prvotní radost. Když jsem se uklidnila, chodila jsem po bytě a třepala jsem rukama, protože mi najednou přišly tak těžké až bolavé a to trvalo docela dlouho. Pokud tu mám nějakého psychologa, můžete mi někdo říct, co to bylo???! Jen hysterický záchvat nebo něco víc? Ani nedokážu říct, co jsem v tu chvíli cítila? Nemyslím, že to byla radost. Byla to panika, protože jsem chvíli předtím řešila něco co otevřelo nezahojené rány? Nebo jenom radost, šok a strach zároveň? Nevím! Každopádně hádejte co? Vířivky a sauny jsem s radostí voželila. Měla jsem náhradní procedury, ale s kámoškou jsme tam byly jak dvě důchodkyně, které se většinu dne válely v posteli :)

Závěrem bych chtěla říct, že jsem si vědoma, že krom jiného, byl jeden z hlavních problémů moje psychika. Nedokázala jsem přijmout co se stalo, smířit se s tou ztrátou. Plus další okolnosti, které jste si přečetly v článku, které na mě vyvíjely velký tlak. Ale prostě každý potřebuje svůj čas. Někdo se se vším dokáže poprat rychleji a někomu to trvá déle. Každopádně to nejde jen tak přejít, alespoň mně ne! Vlastně to ve mně bude už napořád, ale myslím, že to tak je v pořádku! A nemyslete si, že teď je všechno sluncem zalitý. Teď jsou to pro změnu jiné stresy, ale o tom až třeba příště ;)

Držte nám prosím palce, ať už je všechno v pořádku. Děkuji, že jste dočetli až sem a všem snažilkám přeji brzké dvě čárky na těhotenském testu a těhulkám pohodové těhotenství a hlavně zdravá miminka, protože není většího zázraku!

Komentáře

  1. Ako keby som svoj príbeh čítala. Stratila som dve detičky, obe v 20-tom týždni a hneď po druhom tehotenstve všetci okolo mna začali tehotniet. Všetky moje najbližšie kamarátky. Veľmi som sa s nimi tešila, ale tu bolesť, ktorú som cítila s každým novým nie mojim tehotenstvom neprajem nikomu.
    Želám Vám dvom veľa zdravicka a verím, že váš anjelik sa vrátil. A v to dúfam aj ja. Že sa mi moji anjelikovia vrátia tiež. ❤️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ve 20tt?! To je strašné! ;( Máte nějaký zdravotní problém nebo 2x blbá "náhoda". Moc děkuji, ten strach je obrovský, přeci jen jsem stále na začátku! :( Přeji Vám, aby se už velmi brzy vrátili i Vaši andělíčkové!

      Vymazat

Okomentovat