BENJAMIN , NAŠE DUHOVÉ MIMINKO



"Vsaď se, že to focení budu muset na poslední chvíli zrušit..." 

Jo, přesně tohle jsem Zdeňkovi říkala večer 21.10.2019! Druhý den se totiž mělo v jednom pražském klubu fotit fashion story do časopisu Maminka.cz. Docela jsem se na focení těšila. Mělo se fotit v super prostorech, se šikovnou fotografkou a líčit měla kamarádka, která hodně spolupracuje se Zdeňkem. Určitě by to byly super fotky a taky bych byla po letech v časopise! Bych byla jakože slavná, víte jak :)) Každopádně, radši bych porodila o pár dní dřív než abych něco musela na poslední chvíli rušit a působit tak komplikace. Cítila jsem, že už se to hodně blíží, všichni jsme Benjaminka o víkendu přemlouvali ať už jde ven.

Víkend za námi a Míno stále v bříšku! No, když jsme doteď neporodili, tak ať už tam alespoň zůstane do středy 23. - to má Theouš svátek a bylo by hezký, kdyby kluci slavili v jeden den :)
A co myslíte? No samozřejmě jsem porodila v den focení!

"Jako naschvál" nebo jsem si to přivolala?"

Zajímavý bylo, že jsem čekala, že to brzy přijde ale i tak mě to trochu rozhodilo. Krátce po 4 hodině ráno, jsem vstala na záchod - to víte, čůrání. Šla jsem si znova lehnout a za minutu cítím lupnutí dvakrát za sebou a pak lehce mokro v kalhotkách. Hmm, to mi asi praskla voda, říkám si v duchu. Zopakuju to nahlas, aby to slyšel Zdeněk.  Už si ani nepamatuju, co mi odpověděl, jen si vybavuju, že se okamžitě probral a sedl si. Řešíme, které ze tří hlídacích variant napíšeme jako první. Píšu kámošce, ale bez odezvy, tak Zdeněk volal bráchovi, který měl pro změnu vypnutý telefon. Naštěstí jeho žena, moje švagrová, už myslela na to, že můžeme rodit každým dnem a telefon si nechávala pro každý případ zapnutý. Je to logopedka v MŠ a den předtím se domlouvala s vedením, že by si případně přivedla synovce na hlídání.
Seděla jsem na posteli a čuměla do blba. Už je to tady! A já začala mít strach. Strach z bolesti. Myslela jsem si, že hned po prasknutí vody se rozjedou kontrakce, ale uběhlo tak dvacet minut a ono pořád nic. Vzbudili jsme Theouše, zabalili mu věci do batůžku. Taky něco na spaní, kdyby musel ve školce spát. Už mě začalo bolet břicho. Zabalila jsem si kosmetickou taštičku - zdá se, že vůbec nespěcháme. Už jsou to dvě hodiny od prasknutí vody a my teprve vezeme Theouše ke švagrovi. Kontrakce už jsem měla nějakou dobu. Nebyly úplně pravidelné, ale už jsem je musela prodýchávat. Theouše jsme předali tetě a strejdovi a jeli do porodnice. Muselo už být nějak po půl sedmé. Na příjmu, mi změřili monitory a přišel mě prohlídnout doktor. Hlásí sestře, že jsem na 4 prsty a já zavtípkuju "4 prsty, to už je dobrý, ne?" Sestřička se smála a říká, že jo, že to už je super.
Přesouváme se na porodní box. Cestou jsem se musela několikrát zastavit a prodýchávat. Už to začalo být celkem hustý. Převlíkla jsem se. Vzala jsem si k porodu stejný tričko jako jsem měla s Theoušem. Jakoby to tričko mělo zajistit, že všechno dobře dopadne stejně jako před třemi lety o dvoje dveře vedle. Porodní asistentka mě přišla zkontrolovat s tím, že dáme přípravu k porodu (rozuměj klystýr). Byla jsem už ale na 6 cm a tak už jsem ho nedostala. Šla jsem si sednout na chvíli do sprchy, trochu to pomohlo. A pak jsem se přesunula zase na lůžko. Neměla jsem potřebu střídat polohy apod., byla jsem ráda, že ležím. Kontrakce už začaly být být hodně silný. Poslouchám pokyny porodní asistentky a měním způsob dýchání. Při kontrakci tlačím Zdeňkovi do ruky. Při každé kontrakci si představuju, jak se otevírám a snažím se uvolnit. Už to nebude dlouho trvat. Už za chvilku ho budu držet!
Čas si vůbec nepamatuju, ale brzy přišel doktor. Takovej mlaďas. Jsme si se Zdeňkem říkali, že snad musel přijít rovnou ze školy :)) Byl milej. Porodní asistentka mi říkala, že když budu mít pocit, že potřebuju tlačit, tak ať si zlehka přitlačuju. U Theouše jsem ten pocit moc nepoznala, protože byl hodně vysoko a kontrakce jsem měla ke konci slabé. Musela jsem ho tedy vytlačit a tlačila jsem skoro hodinu. Tady to bylo jiný kafe! Škoda, že tento článek nepíšu pár dní po porodu, hezky za čerstva. Je to měsíc, co je Míno na světě a i když mi to přijde neuvěřitelný, protože mám pocit, že se narodil před týdnem, porod mám už tak trochu v mlze - trochu víc. Každopádně tři kontrakce a na mým nahým hrudníku leželo malý, teplý tělíčko, který vonělo tak sladce! Pusinkovala jsem tu voňavou hlavičku a pořád dokola Zdeňkovi říkala, že máme miminko! "My máme miminko!"

22.10.2019, 9:40, 48 cm a 2,890 kg - Benjamin Buchlák, naše duhové miminko!

"Chlapečku, budeš mít krásný život, protože tvůj bráška na tebe bude z nebíčka dohlížet!" 






Komentáře

  1. ❤️❤️Krásný. Moc gratuluji. Porod, jak na zakázku 😁hodně zdravíčka 🙏❤️

    OdpovědětVymazat

Okomentovat