MŮJ PRVNÍ TRIMESTR


V článku "Dušička se vrátila?!" (ZDE) jste se mohli dočíst, jak jsem reagovala na zjištění, že jsem těhotná a že takovou reakci bych u sebe fakt nečekala, i když jo, možná budu trochu hysterka :) Tento článek bude o tom, jak jsem prožívala první trimestr a to, jak po fyzické, tak i psychické stránce. 

PS: Snad mi odpustíte, že fotka není z prvního trimestru. Opravdu jsem neměla sílu a chuť skoro na nic, natož na focení :/

Jak je známo, každá žena prožívá těhotenství jinak. Některá se prvním trimestrem prozvrací, další by vám řekla, že nebýt rostoucího bříška, ani neví, že je v tom. Dokonce i každé další těhotenství u stejné ženy může probíhat úplně odlišně.

U mě tedy začátek všech tří těhotenství probíhal podobně. Jen se trochu lišila intenzita a doba trvání. U všech jsem trpěla nespavostí, celodenními nevolnostmi a nechutenstvím. Ta nespavost se projevovala tak, že jakmile jsem se v noci, třeba ve tři hodiny ráno vzbudila, nemohla jsem tak do 6h usnout. No co vám budu povídat, příjemný to nebylo a není.

U Theouše mi začalo být zle na konci 6. týdne, ale stalo se jen párkrát, že jsem musela rozdýchat pocit na zvracení. Někdy jsem si tak říkala, kdybych se třeba vyzvracela a mohla se pak normálně najíst, nebylo by to  lepší než být měsíce na rohlíkách a banánech? To, že jsem chodila do práce mi ale pomohlo odvést pozornost od nevolností a teď zpětně si říkám, že ten první trimest u Theouše nebyl až tak hroznej, vlastně byl nejpohodovější.
Vloni mi začalo být zle taky na konci 6.týdne. Pamatuju si, že ten den jsem byla u doktora, aby potvrdil těhotenství. Ptal se, jak mi je a já že dobře. Dorazila jsem domů a klasika, začalo mi být divně :)) Vím, že toho rána, se Zdeněk probudil a zvracel, ale pak už byl v pohodě. Druhý den mi bylo fakt špatně celý den a večer jsem už jsem měla střevní potíže taky. Myslím si, že to ale s těhotenstvím nesouviselo a byla to jen nějaká střevní viróza. Nicméně jsem z virózy plynule přešla k nevolnostem a můžu vám říct, že to bylo něco! Nebyla jsem schopná fungovat. Skoro jsem nemohla vstát z postele, což je fakt blbý, když máte malé dítě. Jediné štěstí, že v to nejhorší období Zdeněk neodcestoval někam do tramtárie! To nevím jak bych zvládla -  nějak bych asi musela...
V tu dobu jsem  babičky a tetičky v Praze fakt postrádala! Při druhém těhotenství jsem si trochu vytvořila averzi na Colu, protože ta jediná mi celkem pomáhala - nepila jsem jí moc, třeba jen decku až dvě, ale zato snad každý den. Zkoušela jsem i homeopatika, ale nemám pocit, že by extra zabrala. Zato grepová domácí limonáda, kterou jsem si dávala, když jsem se přemohla a dala si s někým sraz v kavárně, zabrala vždy! Špatně mi bylo až do konce, tedy do 14. týdne, i když ke konci už to nebylo až tak šílený.

No a jak to bylo teď? Nevolnosti nastoupily až na konci 8. týdne. A po tom loňském roce jsem z toho byla celá nervózní. Znáte to, když vám je zle, tak si stěžujete a chcete aby to přešlo, když vám nic není, tak se bojíte toho, že je něco špatně. Do třetice (snad) všeho dobrého, to bylo něco mezi prvním a druhým těhotenstvím. Takže chvílema to bylo hodně náročný, ale dalo se to zvládnout. Jen to tentokrát trvalo hodně dlouho. Vlastně do teď mám s jídlem trochu problém. Sním toho málo, hned se cítím plná a nemám do jídla moc chuť. Ale možná je to psychikou, protože vím, že bych měla držet žlučníkovou dietu, kterou teda nedržím striktně, ale snažím se omezovat některé věci a nejíst jídla,  ovoce a zeleninu, která se v dietě nemá.
Všimla jsem si ale jednoho rozdílu, že v prvních dvou těhotenství mi pomáhalo takové to mastné jídlo typu fast food, bramboráky, brambůrky a teď mi pomáhalo naopak sladké. Abych to upřesnila. Né sladké ve smyslu dortíků s krémem, ale spíše typu sušenek, bábovky atd. Takže, když jsem vytáhla paty z bytu musela jsem mít s sebou nějaké sušenky, banán nebo pak klasiku, na které jsem přežívala celou dobu - bílé pečivo s máslem šunkou. Později jsem si do sendviče nebo rohlíku přidala i plátkový sýr, hmmm :)) Je to pár let, co jsme přestali kupovat tavený sýr, ale v prvních týdnech nevolností jsem si rohlíky mazala jen "taveňákem" :))
V té době mi můj oblíbený eshop NUSPRING.CZ, se kterým spolupracuji, poslal na vyzkoušení sušenky od maďarské značky MaKe a zdravé slané krekry od GLULUS , které si ráda dám spolu s Birellem večer u filmu. I ten brambůrek si výjimečně dám - to abyste si nemysleli, že neprasím :) Sušenky jsme vzali s sebou na výlet do přírody, kde jsme s Theoušem blbli v pampeliškovém poli. Jen se po nich zaprášilo. Skoro jsem díky Theovi neochutnala :)) Nejvíce mi chutnaly s vanilkovou příchutí a pomeranč se skořicí. Mají pak ještě kakaové, lískooříškové a tuším kakao s borůvkou a ty jsou takové hutnější a křupavé.






Pytlíky na svačinu jsou kompostovatelné, koupíte ZDE.

To bylo k nevolnostem a k tomu, jak jsem s nimi bojovala. Co bylo ale možná horší než fyzická nevolnost, byla psychika. Jasně, žena a zvlášť ta, která má za sebou špatné zkušenosti, se bojí všeho možného celé těhotenství. Ale přeci jen to období, do prvního genetického screeningu, se zdá být nekonečné!
U mě se střídaly stavy, kdy jsem se snažila myslet pozitivně a říkala si, že to není náhoda, že další těhotenství přišlo ve stejnou dobu jako to loňské nepovedené. Říkala jsem si, že dušička miminka se k nám vrátila a už bude všechno dobrý! Taky jsem se snažila nastavit tak, že vše bude tak jak má. Říkala jsem si, i kdybych se na hlavu postavila, nic neovlivním! Jenže ve chvíli, kdy jsem byla celkem v klidu, mi buďto někdo napsal nějakou špatnou zprávu nebo jsem si, já blbka, někde něco přečetla. V tu ránu ze mě byl uzlíček nervů. "Super" byly taky moje noční můry o potratech a vyšetřeních, kde se opět potvrdila nějaká genetická vada - ty mě taky dokázaly rozhodit na poměrně dlouhou dobu.

26.4.2018 - to je datum, kdy jsem podstoupila přerušení těhotenství a 29.4.2019 nás ve 12:00 čekal screening. To dopoledne jsem probrečela. Byla jsem tak vystresovaná, že jsem probrečela i půlku screengu, až doktorka, aniž by dokončila kontrolu, poprosila sestru, aby spočítala předběžné riziko. To vyšlo negativní. Já se trochu uklidnila a mohlo se pokračovat dál. Po doplnění dalších údajů se riziko ještě snížilo. Paní doktorka byla moc hodná a empatická a dokonce nám řekla svůj odhad pohlaví, který mi od té doby už dvakrát potvrdil i můj gynekolog.

Děkuji, že jste dočetly až sem a za pár týdnů se můžete těšit na článek o druhém trimestru :)

Mějte se krásně

Vaše Simka

Komentáře

  1. Hlavní je že to dobře dopadlo a screeningu se bojí přeci každá maminka a obzvlášť se ho nejvíce bude bát ta, jenž má s ním špatné zkušenosti jako ty. U nás zase nedopadl test z patičky po porodu, malá má sníženou funkci štítné žlázy a oba jsme přitom naprosto zdravý, ale moje matka tím trpí. Každopádně už jí dvakrát snížili dávky a stále je šance, že do tří let se jí to srovná samo, tak se modlím. Jinak je to naprosto zdravá a úžasná holčička. Těhotenství bylo náročné první tři měsíce, neustálé nevolnosti a musela jsem se nutit jíst, jelikož jsem na začátku asi tři kila ještě zhubla... nejvíc mi pomáhali těhotenská lízátka na nevolnost ( Zázvorová co se prodávají všude v lékárně ) a bez nich jsem se nehnula nikam. Až čtvrtý měsíc to odeznívalo, ale nastoupila neustálá chuť na sladké a já do té doby sladké nikdy nejedla! Bylo to až vtipné kolik jsem ho najednou spořádala... no a nakonec to šťastně dopadlo, ačkoliv jsem i přes varování doktorky z velkého množství plodové vody nešla hned na císaře ( chtěla jsem to zkusit přirozeně ), tak jsem se na něj nakonec stejně dostala a to po dvou dnech vyvolávání. Pamatuji si ale neustálý strach... radost a strach... zda je všechno v pořádku a také když najdou něco špatně, projdeš si všemi možnými testy, aby vyloučili i další problémy. Takže po týdnu všech odběrů, testů, sona, rentgenů atd... nás pustili, že jsme zdravý jen na tu štítnou bereme hormon dodnes, ale i toho se možná zbavíme. Tak se drž a až ti bude ouvej klidně se ozvi nebo se vypiš a pust to ven a koukni jak krásnou máš už nyní rodinu a jaké je to neuvěřitelné štěstí. Tak se drž :*

    OdpovědětSmazat

Okomentovat